Loupak.cz - Vtipy

V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzní v čekárně. Konečně se objeví doktor, vypadá unaveně a zasmušile: „Obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Jediná naděje pro vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to experimentální, riskantní operace a mozek budete muset zaplatit.”
Všichni tiše sedí a vstřebávají tu zprávu. Po nějaké době se jeden zeptá: „No, a kolik takový mozek stojí?”
„Dvě stě tisíc mužský, sto ženský.”
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují smích a snaží se vyhnout ženským pohledům, nesmát se je stojí velkou námahu. Jeden muž už nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se na otázku, na kterou by se rád zeptal každý z nich: „Proč stojí ten mužský tolikrát víc?”
Doktor se usměje té dětsky nevinné otázce a povídá: „To je běžná cenová politika. Musíme snížit cenu ženských mozků, protože byly narozdíl od mužských používány!”

„Doktor říkal, že mám vysoký tlak a musím proto vhodně volit svůj jídelníček.”
„A co budeš jíst třeba tenhle týden, Jožine?”
„No, pondělí - protlak, úterý - protlak, středa - protlak...”

Psychiatr se ptá pacienta, zda se mu už po lécích, které mu napsal, lepší paměť. Pacient odvětí: „Jistě, jistě, pane průvodčí. A proč se ptáte?”

„Víš, co je to karambol?” zkouší doktůrka známý.
„Samozřejmě,” odvětí lékař, „to je bolení karam.”

Matka se po porodu zděsí: „Pane Bože, on je slepý?!”
„Ne, nestrachujte se,” uklidňuje ji doktor, „to jste jenom musela spolknout černé brýle.”

U zubaře s dítětem: „Ale Pepíčku, sluníčko, zlatíčko moje, otevři prosím svoji pusinku. Dovol strýčkovi doktorovi vytáhnout prstíček.”

Panu Hrachovi se narodí syn Tonda, a tak se na něj jde podívat do porodnice. V přízemí je nápis: „Geniální děti.”
Pan Hrach se zaraduje a ptá se sestřičky, kde leží jeho syn.
„To musíte do čtvrtého patra.”
Pan Hrach si říká, že s géniem by byly beztak jen problémy a jde výš. V prvním patře je nápis: „Normální děti.”
Jde zase výš a ve druhém patře je napsáno: „Debilní děti.”
Pan Hrach si jen povzdychne a stoupá zase výš. V posledním patře je malá místnůstka a na dveřích je napsáno: „TONDA HRACH.”
Pan Hrach s napětím vejde dovnitř, a jediné, co vidí na posteli, je veliké ucho. Ptá se sestřičky: „Můžu mu aspoň něco říct?”
„Ne, on je úplně hluchý.”

Blázen zahlédne v noci na obloze letadlo.
„Podívej,” ukazuje kamarádovi, „ta hvězda na mě mrká!”

Chlubí se pán: „Byl jsem u sexuologa, že si čurám na špičky bot a dal mi něco, abych čural výš. Pomohlo to, teď si čurám na kolena!”

„Pane doktore,” stěžuje si mladá žena, „manžel si myslí, že je chladnička.”
„Chová se k vám v noci tak chladně?”
„To ne,” připouští kráska, „ale spí s otevřenými ústy... a to malé světýlko mě ruší.”